Wa-te jitsu patří mezi bojové umění v České republice mezi nejmladší i když historické kořeny používaných technik sahají na Okinawu a ještě dál do Číny.

Wa - harmonie, souznění, mír. Tento typický japonský princip se pokouší spojit čistotu a harmonii ducha s kosmickou energií. V tomto smyslu je to ekvivalent Ju. Wa je také jednota mezi kosmickými a lidskými silami. Wa podmiňuje tím pádem také všechna umění Gei a vědy Jutsu - a pokouší se tak uvést do souladu materiální aspekty s objemem duševní energie. Wa proto chápe jako základní princip vesmíru, zároveň tvůrce a ničitel, pozitivní a negativní. Je identický s čínským Tao, které v podobném postupu sjednocuje obě síly Yin a Jang. Je také identické se zen-buddhistickým Do, nejvyšší cestou, kterou musí lidé jít, aby dosáhli harmonie.

Te - ruce, které stojí u všeho krásného, co spatřilo světlo světa, ruce jako jedinečný nástroj patřící lidské bytosti.

Jitsu - pravda je jenom jedna a každý adept, učeň bojového umění hledá v něm svou jedinou, kterou možná na světě nikdy nenajde. Čím více za ní jde, tím více se mu jeho pravda ztrácí v dálce, více a více za ní jde, ale svou pravdu nemůže nalézt.

Do - cesta, Do je návrat k prvopočátku, ke zdroji všeho bytí. V moři Do zaniká utrpení a dochází ke smíru se sebou samým. Znak ukazuje hlavu a chůzi. V chůzi našli velcí vždy cestu, která jde k nitru člověka. Většina se tomu vysmívá. Nic není zvláštního v chůzi. Do je hlava a chůze a nic většího nikdo mezi nebem a zemí nenašel. Pro Wa-Te Jitsu je Do ve smyslu bojového umění cesta k tělesnému a duchovnímu ovládání sebe samého.

Volně přeloženo znamená Wa-te jitsu Do-cesta harmonie opravdových rukou, harmonie rukou - opravdová cesta, harmonie rukou jako obrovský dar člověku k přežití v nelehkých podmínkách přírody, k vytváření obydlí, k zajištění potravy, k pohlazení, ale také k obraně v případě nutnosti.

CO JE TO WA-TE JITSU

Wa-te jitsu je sebeobranný systém odpovídající dnešním potřebám moderního člověka při zachování všech poznatků z bojových umění. Ve Wa-te jitsu jsou zachovány všechny posloupnosti výuky od základních technik až po výuku kat a rozvoj vnitřní energie. Výhodou Wa-te jitsu je, že již od prvopočátku se studenti tohoto bojového systému učí konkrétním obranám, které jsou zakódovány ve zkušebním řádu.

Tyto aplikace sebeobrany se cvičí již od nejnižšího technického stupně. Tím se studenti Wa-te jitsu učí okamžitě reagovat potřebnou obranou na určitý útok, zjišťují, že špatně provedená obrana z jejich strany je neúčinná. Obránce se snaží neustále lepit na útočníka, tím snižuje počet technik, které může útočník použít a zároveň může sám útočit na citlivá místa, tlakové body na těle útočníka. Střídáním cvičenců mezi sebou se učí své techniky na útočníky různě velké, malé, štíhlé, tlusté.

Cvičenci se učí úderům, kopům, pákám a tlakovým bodům na lidském těle, které pomáhají útočníka pacifikovat. Z těchto dílčích technik se skládají dané kombinace, které cvičenec později aplikuje v různých obměnách a tím si vytváří vlastní repertoár sebeobrany. Toto je další výhoda Wa-te jitsu do.

Student je nevědomky nucen k vlastní iniciativě a tím je postaráno o jeho další vývoj i po stránce psychické. Rozvoj je dán pěti cestami - cesta morálky, cesta meditace, cesta moudrosti, cesta osvobození, cesta dokonalého poznaní. Těmito cestami se student Wa-te jitsu dovede k samostatnosti, k vlastnímu logickému uvažování, k zájmu o vlastní tělo a jeho funkce. V zásadě se naučí sebezdokonalování, sebeovládání a v první řadě sebeobraně.

PRINCIPY WATEJITSU

Každý systém bojových umění a sebeobrany se řídí určitými principy, které se musí dodržovat a pochopit, aby student bojového umění a sebeobrany mohl učivo obsažené ve cvičení zvládnout. Již dlouho své studenty vedu k tomu, aby cvičení systému studovali, nejen v rámci pohybu, ale aby se naučili cítit své tělo při určitých pohybech, to je při obraně, útoku, pákách, přísunech, odsunech, protože Wa-te jitsu se musí studovat, ne jen cvičit. Proto je od pradávna zdůrazňováno nejen fyzické cvičení, ale i stránka psychická.

Vyjádřením v procentech můžeme hovořit o 20 %fyzického cvičení, 80 % psychického cvičení nebo o 30 %fyzického cvičení a 70 % psychického cvičení, avšak tato čísla mohou být úplně v jiném poměru, faktem však zůstává, že psychické cvičení vyjádřeno v procentech převyšuje fyzické cvičení. Možná proto v mnoha klubech je velká fluktuace cvičenců, protože nepochopili nebo nebyli vedeni k duševní stránce cvičení. Cvičenec zvládá techniky po stránce fyzické, vyjádřeno technikami, je to vyjádřeno i zkušebními řády. Tyto hovoří o určité době za jakou se dá vyjádřit hodnota kvality zvládnutí technik nebo kombinací. Potom se bojové umění stává honbou za technickými pásky. Musíme si uvědomit, že technické stupně byly zavedeny do bojových umění až ve 20. Století. Do té doby se kvalita technik a jejich zvládnutí posuzovala vizuálně. V dnešní době se mnoho studentů domnívá, že uplynutím určité doby určené zkušebním řádem již techniku zvládli a mohou postoupit další zkoušku ke svému cíli, tj. černý pás nebo jiné ohodnocení, kterým je vyjádřeno mistrovství daného stylu. Avšak kdo zkusil zápasit, ví, že na zápasišti nerozhoduje barva pásku, ale zvládnuté techniky po stránce fyzické a psychické. Kvalita mistrovského stupně se určuje i zvládnutím psychické úrovně bojového umění nebo sebeobrany, protože zvládnutím technické úrovně se mění i psychická kvalita studenta bojového umění a sebeobrany. Vyjádřením může být i to, že první tři technické stupně se studenti bojových umění a sebeobrany většinou snaží získat co nejrychleji, při dalších už začínají přemýšlet co umí, tento okamžik je možná rozhodující pro další vývoj bojovník a k dalším zkouškám přistupuje daleko zodpovědněji a můžeme hovořit o začínajícím se rozvoji psychickém. Proto byly dány každému bojovému umění a sebeobrany určité principy, podle kterých se musí řídit, aby mohl stoupat v pomyslném žebříčku hodnot.

PRINCIPY WA-TE JITSU jsou vyjádřeny takto - tvrdé přechází v měkké, měkké přechází v tvrdé. Jeden bez druhého nemůže být, dva protiklady, které jeden bez druhého nemůže být, vzájemně se doplňují, přecházející jeden do druhého, porušující se navzájem zároveň slučující vlastní energii v energii toho druhého, využívajíc energii jak vnitřní, tak vnější v jeden okamžik, v okamžik splynutí energií nebo okamžik obrovské explodující síly při nárazu. To znamená v praxi přijímání energie úderu útočníka formou splynutí jeho útočné energie s naší obrannou energií v jeden celek bez přerušení dráhy útoku s návazností na naší obrannou techniku. Obranná technika a její energie přechází v techniku útočnou, kde se její energie spojuje s energií útočné techniky a exploduje obrovským, místním, lokálním nárazem v určitém cíli na těle útočníka. Tato obrovská síla úderu má začátek v přijetí útoku útočníka, pokračuje přes tělo obránce v oblasti kyčelních kloubů a končí v těle útočníka formou úderu nebo kopu. Můžeme říci, že tato forma obrany se pohybuje v kruhu nebo je kruhová.

Tvrdé přechází v tvrdé, další princip, který se vyznačuje tím, že zde energie již nepřechází z útočné energie na obrannou a naopak. Tady dochází k protínání drah těchto sil, síla působí proti síle pod určitým úhlem, většinou se jedná o pravé úhly pokud se to dá takto vyjádřit.

Energie obránce je vysílána proti útoku v přímém směru pod určitým úhlem formou krytu z kyčlí a zároveň je z kyčlí vysílána energie ve formě obranného úderu. Obrana a úder probíhají současně, tato energie se vytváří vy kyčlích, ale přes ně neprochází neboť obrana i útok působí v přímém směru. Veškerá energie obrany útoku je soustředěna v hara. Proto je velmi důležité rozvíjet vnitřní energii formou Malé myšlenky. Obě tyto energie jak energie útočníka, tak obránce se sčítají a působí proti sobě, protože však obránce používá odolnější plochy k vlastní obraně a zároveň formou obrany útočí na relativně slabá místa útočníka, je tato forma obrany vysoce účinná. O tomto principu obrany můžeme říci, že je čtvercový, obdélníkový, popřípadě plochý. Při této formě obrany se ve velké míře využívá vnitřní energie, protože údery jsou vedeny po relativně krátké dráze.

Třetí v pořadí principů používaných ve Wa-te jitsu je měkké přechází v měkké. Zde obránce navazuje kontakt s tělem útočníka, jeho energie splývá s energií útočníka, tato energie je pak vedena do ztracena ve spirálách s využitím těžiště obránce a bývá ve většině případů ukončena znehybněním útočníka v pro něj nevýhodné pozici pomocí páky. Tyto tři principy jsou zakotveny i ve zkušebním řádu Wa-te jitsu a student tohoto bojového umění se s nimi seznámí než se dostane ke zkouškám na první mistrovský stupeň šo-dan a záleží jenom na něm, do jaké míry je zvládne.

CO JE TO SEBEOBRANA

Sebeobrana je nedílnou součástí všech úpolových sportů jako je judo, tae-kwo do, karate atd. Záleží však na tom, jestli trenéři úpolových sportů se této problematice věnují nebo ne - ukazuje se a nacvičuje se pouze na ukázku nebo nábor nových členů, nebo prostě trenéři nemohou učit to, co sami neumí.

Sebeobrana je jako každá jiná činnost, která nebyla dána člověku od přírody - naučená a proto se musí pravidelně procvičovat. Musíme si uvědomit, že ve sportovním zápolení jde o vítězství a proto se cvičí co nejméně technik k maximální dokonalosti z důvodů získání bodů, ipponů, wazari, které pomohou tento cíl získat. V sebeobraně platí - co nemáte naučené, nemůžete použít a proto si myslet, že se ubráníme v každé situaci jenom úderem, jenom kopem, jenom hodem nebo pákou je velmi mylné. Proto je důležité znát tento repertoár technik a vhodným způsobem je zkombinovat. Faktem však zůstává, že sportovní úpolové disciplíny mají k sebeobraně nejblíže. Sebeobrana používá techniky úderů, porazů, tlakových bodů a pák.

Sebeobrana je nedělitelnou součástí skutečného střetného boje. Je ochranou a obranou oprávněného jedince a jeho majetku. Ve sportovním zápase jsou technické prostředky a postupy soupeření vymezeny jednotlivými schválenými pravidly. Ve skutečné bojové situaci není útočník omezen pravidly ani morálními zábranami. Útočník se rozhoduje na základě čistě sobeckém. Volba technických prostředků a zbraní míří k totálnímu zrušení obranných akcí napadeného a snaze po vítězství za každou cenu.

Sportovní pravidla zaručují každému závodníkovi rovnocenné podmínky, pokud je rozhodčí dodržují, na základě tohoto i stejnou možnost vítězství. Ve skutečné bojové situaci však útočník určuje za jakých podmínek se povede boj výhodný pro něho. Podmínky mohou být tyto: zahájení boje, způsob napadení, směr útoku, rytmus útoku, použití zbraně, počet útočníků, místo napadení atd. Rozdíl mezi sportovním zápasem a skutečným bojem, sebeobranou spočívá v intenzitě útoku, možným těžkým zraněním, případně usmrcení obránce nebo útočníka.

Skutečný boj bývá často zahájen bez varování a napadený bývá útokem překvapen, dostává se do časové tísně, dostavují se stresové situace. Všechny tyto vlivy mohou způsobit to, že obránce není schopen se bránit ani uplatnit i perfektně nacvičené techniky, které používá ve sportovním zápase. Rozdíly, které se tady uvedly mezi sportovním zápasem, skutečným bojem a sebeobranou dávají za pravdu těm, kteří hovoří o tom, že sportovní úpoly nemůžou vždy ve všech reálně nebezpečných situacích nahradit specializovaný trénink sebeobrany. Karate, judo, tae-kwo do, wa-te jitsu, aikido a další jsou vysoce účinné sebeobrany pokud se cvičí jako celek a né pouze části z nich vytažené, ke sportovnímu účelu.

V sebeobraně je nutné cvičit konkrétní obrany proti konkrétním útokům, aby se tyto dostaly do podvědomí a tyto se potom automaticky při vzniklém útoku daly do pohybu. Sebeobrana může být účinná pouze tehdy, pokud obsahuje úderové, tlakové, pákové, podmetové techniky a hody, které se kombinují a tím navzájem pomáhají zvyšovat účinnost jednotlivých technik a zároveň se neomezují. Samozřejmě se tyto musí pravidelně cvičit. Cvičením prvků sebeobrany se snižuje čas mezi útokem a obranou a toto je velmi důležité.

Sebeobranné prvky mají být takové, aby se s nimi ubránily malí a slabí a ne velcí a silní. Je někdy ukazováno, jak velký chlap láme o mnoho menší útočníky. Měli bychom si uvědomit, že málokdy slabší napadne silnějšího a o tom vlastně sebeobrana je - slabší se ubrání silnějšímu. Z tohoto důvodu vznikaly sebeobranné systémy a dále vznikají s ohledem na dobu a potřeby společnosti.

Obrana používá stejných prostředků jako útok. Obranné akce jsou určovány důvodem útočníkova vlivu. Postup nácviku musí být posloupný - nejprve musí být dobře zvládnuty prvky obrany po stránce technické. Prvky se musí cvičit jednotlivě, potom se mohou spojovat v jednotlivé kombinace. Na začátku se cvičí pomalu a přesně, obrana i útok musí jít po správné dráze. Později se akce zrychlují, avšak bez použití síly. Až techniky a jednotlivé akce se dostanou do podvědomí, potom mohou být prováděny s nasazením. Bezpečnost jedince musí být na prvním místě. Cvičenci se střídají mezi sebou z důvodu nácviku sebeobranných akcí na různé partnery nestejné výšky a váhy. Nácvik každé akce se musí provádět neustále, až se stane obrana součástí jedince, který obranu vykonává automaticky na daný útok plynule, rychle a s patřičným důrazem v rámci s právními normami v mezích nutné obrany.

Sebeobrana musí vejít do podvědomí člověka, aby ji prováděl instinktivně, bez přemýšlení, s možností kombinovat, tak jako plave, jezdí na kole, bruslí atd. Nejvyšší formou řešení sebeobrany je situace, kdy ke střetu s útočníkem vůbec nedojde.